Architektura základního
školství 3+3+2
3 roky prvního stupně, 3 roky druhého a 2 roky třetího stupně. Nová logika lépe odpovídá vývojových fázím dítěte, ušetří stovky milionů a rozváže ruce učitelům – aby rozvíjeli talenty nebo pomáhali těm, kterým to tolik nejde.
4×
Každá koruna investovaná do prevence předčasných odchodů se vrátí čtyřikrát.
Dlouhé vzdělávací bloky brzdí předávání informací i celkový rozvoj dítěte
Nové členění výuky usnadní pedagogům i rodičům sledovat vývoj dětí na základní škole.
Cíle budou hmatatelnější a každou etapu zakončí evaluace – včas se tak dozvíme,
kdo je v čem dobrý a kde existují mezery. Výuka bude víc na míru dítěti a zřizovatelé
škol získají prostor pro efektivnější využití budov, kapacit učitelů i nepedagogických pracovníků
Proč nestačí dva stupně základní školy, jak jsme na to zvyklí?
Dělba na dva stupně (5+4) je tradiční, ale ne vždy odpovídá vývoji dětí. Model 3+3+2 pracuje s menšími, flexibilnějšími moduly. Umožňují například sdružit předškolní a prvostupňové vzdělávání nebo naopak třetí stupeň propojit se střední školou. Taková organizace podporuje prostupnost systému, zvyšuje úspěšnost žáků a dává školám i obcím větší volnost.
Nevznikne zbytečná byrokracie nebo nové testy?
Naopak. Evaluace v uzlových bodech nejsou o testování, ale o přirozené zpětné vazbě. Pomáhají zjistit, co žáci zvládají, kde potřebují pomoc, a jak si vedou školy. Je to nástroj pro lepší rozhodování, ne zátěž pro děti nebo učitele.



